Když se botanika zeptáte, který je nejvznesenější novozélandský strom, bez váhání uvede agatis australis, česky damaroň australský. Je králem novozélandského lesa a buše podobně jako libanonské cedry kdysi vévodily Střední Asii. Náleží mu takové místo, jako u nás lípě, v Anglii dubu nebo sekvoji v USA.
Na kauri je zajímavé, že se podstatně mění během svého růstu a to nejen, co se týče výšky. Botanicky patří mezi jehličnany a přesto jeho jehlice vypadají více jako listy. V mládí jsou úzké, zašpičatělé a tlusté, až 10 cm dlouhé. Barva listů se značně mění od bronzově hnědé až do zelené. S růstem se tvar listů mění. U starších stromů jsou kratší, zakulacené, zářivě zelené barvy. Mají obvykle dlouhý život a drží se na větvích několik let než spadnou. Asi v 50 letech začne kauri shazovat spodní větve a vytvoří vysoký, válcovitý kmen a kulovitou korunu jakou známe spíše u listnatých stromů. Obrovský kmen staršího kauri má velmi pravidelný tvar. Vyskytl se například případ, že zcela podříznutý stroj s obvodem kmene 9,96 metrů nespadnul, jak byl dokonale vyvážen. Teprve, když se ho pomocí klínů podařilo na jedné straně nadzvednou, dal si říci a spadl. Jiná zpráva vypráví o plně podříznutém kauri o obvodu kmene 14,33 metrů, který nemohl dostat k zemi ani parní stroj. Nakonec pomohla až vichřice.
Poražení vzrostlého kauri pochopitelně nebyla maličkost. K skácení jednoho obra ve Wairoa Valley byla prý použita pila břichatka s dračími zuby 3,6 metrů dlouhá. Tahalo za ní 6 mužů.
Kauri je stromem oboupohlavním, květy jsou pouze jednoho pohlaví. Šišky se vyvíjejí ze samičího květu. Po dozrání se jednotlivé šupiny uvolňují a vítr roznáší okřídlená semínka. Kulovitý tvar šišek se zasloužil i o jméno rodu agatis, v řečtině to znamená klubko nití. Na stromě rostou i malinké samčí šišky.
Kauri je světovou raritou z hlediska výskytu. Jediným přirozeným habitatem je subtropický a tropický les jihozápadního Pacifiku. Celkem známých 16 botanických druhů agatis se vyskytuje spoře v Austrálii, Nové Kaledonii, Papua-Nové Guinei, Malajsku, Indonésie a Fidži. Jeden exemplář roste i v Praze v botanické zahradě Na slupi. Ze všech druhů je nejvíce hodnocen novozélandský kauri. Na Novém Zélandu roste v různě velkých skupinách ve vlhkém, stále zeleném lese nebo buši v severních oblastech společně s dalšími stromy a keři. V dospělém věku vždy vévodí svému okolí.
Záhadou je, proč v minulosti ustoupil směrem na sever za 38 rovnoběžku. Nálezy pryskyřice z kauri svědčí o tom, že kdysi rostl po celém Novém Zélandu. Přitom v posledním století uměle vysazené kauri se ujímají a rostou téměř po celé zemi, vzácněji na Jižním ostrově.
Kauri patří mezi měkká dřeva s neobvykle velkým podílem jakostního jádra. Dřevo z kmene má rovná vlákna bez suků, je pevné, lehké, neštípe se, ohebné lehce opracovatelné, velmi stabilní a trvanliví i v extrémních podmínkách tepla a vlhka jako například na moři. Má krásnou medovou barvu. Jedním slovem ideální dřevo. Výborně se hodí na stavbu lodí, nábytek, obložení, soustružení i řezbářství. V minulosti bylo hlavním odběratelem britské námořnictvo. Povídá se, že stožáry a ráhna z kauri pomohly Britům vyhrát bitvu u Trafalgaru.
Pro Maory byl kauri posvátným stromem nadaným duší a božskými vlastnostmi. Jeh skácení se neobešlo bez ceremonií. Jeho dřevo používali Maoři na čluny i stavbu obydlí. Kamennými sekerami však velkou škodu na populaci kauri nezpůsobili. Těžba ve velkém začal až s příchodem Evropanů v 19. století. Podíleli se na ní i vystěhovalci z Čech. Z pohledu ochranáře přírody to byl zločin na novozélandském přírodním dědictví. Na druhé straně kauri dal základ vzniku prvnímu průmyslu a exportu. Z kauri byla vystavěna první města, mosty a čluny pro pobřežní dopravy. Vymýcením lesa nejen z kauri vzniklo místo pro pastviny a založení farem. Vytvoření agrární země bylo hlavním cílem tehdejší vlády. Během krátké doby z původních asi 400.000 hektarů lesa převážně z kauri zbylo jen procento. Zvlášť smutné je, že z poloviny stromy nepodlehly sekeře a pile, ale ohni při úmyslném vypalování lesa. Nutno poznamenat, že dospělý kauri se nevzdává ohni lehko. I po ožehnutí plamenem vydrží stát ještě několik let a poskytne dobré dřevo.
Vyhubením však kauri ohrožen není. Dnes je jeho těžba silně omezena. Ve státních lesích se kácí je přestárlé, umírající stromy a poškozené stromy nebo stromy v rámci nutného průklestu. V poslední době dochází k regeneraci původních lesů včetně kauri. Studie ukázaly, že pohromy v podobě větru, ohně nebo kácení ve velkém napomáhají k rychlejší obnově lesů. Dnes nejhustěji rostou kauri v místech, kde došlo k jeho vypalování a mýcení.
Na severu Nového Zélandu má kauri své muzeum. Bylo zřízena na památku pionýrských dob v oblasti Northland. Názorně je zde zachyceno kácení, doprava, zpracování a užití kauri. Fotografie ukazují těžkou práci tehdejších dřevorubců. Kauri rostlo v kopcovitém, těžce přístupném terénu, kde neexistovaly cesty. Dostat obrovské klády na pobřeží vyžadovalo sílu i důvtip. Při dopravě se používaly těžké vozy nebo saně tažené voly. V jednom spřežení bylo i 30 volů. Klády se dopravovaly i po vodě. Na potocích se stavěly hráze, aby se nashromáždilo dostatek vody. Po otevření hráze hnal příval vody kládu směrem k moři.
Sběr pryskyřice z kauri je rovněž součástí jeho historie. Nejdříve se sbírala z povrchu, pak z bažin, z přirozených výronů na živých stromech a nakonec z nařezáváním živých stromů. Pryskyřice se používala k výrobě kvalitního damarového laku. Pryskyřice je podobná u nás známému jantaru. Používala se i na výrobu jemných řezbářských děl.
Kauri patří jako jeden z největších stromů mezi divy světa. Prvenství mu však nenáleží co do věku. Největší stáří zjištěné na pařezu v Omahuta Forest činilo jen 4.000 let. (Olivy na středním východě jsou prý staré až 6.000 let.) Co do výšky se kauri nevyrovná australským eukalyptům nebo kalifornským sekvojím. Podle novozélandských lesníků však drží prvenství v objemu dřevařsky zpracovatelného dřeva z jednoho stromu. Například z jednoho kauri bylo získáno 184 kubíků dřeva. Žádný jiný strom není schopen produkovat tolik užitečné dřevní hmoty v době své dospělosti.
Novozélandská lesní správa ty největší zbývající kauri změřila a vede jejich seznam podle jejich pořadí. Do kritérií patří obvod kmene e výšce prsou, délka čistého kmene bez větví, celková výška a objem komerčně zužitkovatelného dřeva. Na seznamu je nyní 20 stromů. Z toho jen jeden je v soukromém vlastnictví. Nelze vyloučit, že nebudou nalezeny nové obří stromy. Paradoxem je, že i obří strom může být nalezen jen pěšími průzkumníky půjdou-li jen pár metrů kolem něj. Místní lesy jsou husté a koruny stromů jsou vzájemně zapleteny. Hledání helikoptérou se ukázalo jako neúčinné.
Než byl poražen větrem v r.1977, byl na prvním místě Toronui. Obr přes tisíc let starý. Když spadl, ukázalo se, že byl dutý až na 12 cm silnou slupku zdravého dřeva. Tato dtenká vrstva stačila i po pádu uchovat kmen téměř netknutý. Do jeho vnitřku se pohodlně vešlo 60 lidí.
Největší oficiálně změřený kauri se jmenoval Kairaru a měl obvod kmene 20,12 metrů. Když je jistý Percy Smith v r. 1870 objevil, myslil nejdříve, že má před sebou skalní útes. Teprve když přišel blíže, poznal, že se jedná o strom.
Během mého pobytu na Novém Zélandu jsem měl možnost spatřit největší exempláře kauri. Jeden nazývaný Čtvercový kauri pro svůj čtvercovitý průřez roste na příkrém svahu na poloostrově Coromandel. Od silnice vede k němu úzká pěšinka, na jejímž konci je vybudována vyhlídková terasa. Těsně ke stromu se nemá chodit, aby se nepoškodily mělké kořeny.
Procházka v rezervaci Manginangina na okraji Puketi State Forest je krátká. Stezka je zde pečlivě označena a vede kolem několik staletí starých kauri. Jsou zde i mladé stromy. Věk největšího je odhadován na 600 let. Jeho kmen má obvod 6,55 m.
Velmi pěkné exempláře kauri zralého věku 600 až 800 let jsem viděl poblíž Warkworthu v Parry kauri Park. Obvod kmenů byl kolem 7 metrů. Z navštívených míst výskytu kauri největší dojem ve mně zanechala státní rezervace Waipoua State Forest. Silnice č. 12 prochází tímto bujně zeleným lesem s různými druhy stromů, keřů, popínavých rostlin a kapradinových stromů v původní podobě. Mohutné stromy zde rostou přímo u silnice. Krátká pěšinka zavede návštěvníka ke stromu nazývaném Tane Mahuta (Pán lesa). Jdete hustým lesem a tento velikán se před vámi objeví náhle zarámovaný okolní zelení. Je to, jako kdybyste náhle potkali slona nebo spíše mamuta. Na tabulce stojí jeho impozantní míry. Téměř nezužující se kmen má obvod 13,77 metrů, celková výška je 51 metrů. Objem komerčně použitelného dřeva činí 244 kubíků. Jeho věk je odhadován na 1200 let. Věčným se jen zdá. Některé uschlé konce větví prozrazují, že je to již stařeček nad hrobem. Pravděpodobně je dutý.
Pěšinka k dalšímu velikánovi Te Matua Ngahera (Otec lesa) je trochu delší, ale o to zajímavější. Jde se těsně kolem dospělých kauri hustým lesem, jaký dříve pokrýval většinu Nového Zélandu. Majestátnost je asi nejlepší slovo, jak popsat dojem z obrovských kmenů stojících, jako sloupy řeckého chrámu. Oči jsou přitahovány k obrovské koruně i ke kůře zbarvené od šedé do hnědé barvy a odlupující se ve velkých tenkých kusech. Pohled na Te Matua Ngahere připomene člověku, jak je nepatrným tvorem v živé přírodě. Obvod kmene je 16,41 m, výška kmene je 17 metrů a celková výška je Skoro 30 metrů. Stáří je přes 1.000 let.