Nejdříve ucítíte zápach zkažených vajec, pak se teprve objeví čtyřicetitisícové město v největší termální oblasti Nového Zélandu, turistické středisko číslo jedna – Rotorua.
Zápach sirovodíku, který zde s párou a dalšími plyny uniká ze země, není nejlepším přivítáním, ale návštěvník mu brzy přivykne a přestane ho vnímat. Jeho pozornost upoutají jiné atrakce, kterých tu není málo.
Rotorua leží na zlomu zemských desek, kde voda a bahno jsou za obrovských tlaků pod zemí ohřívány a ven se dostávají v podobě gejzírů a bublajících jezírek s vodou i bahnem. Gejzíry vznikají poblíž jezer nebo řek, kde voda prosakuje hluboko do nitra země. Když narazí na horkou skálu, vznikne pára. Ta postupně vytlačuje vodu nahoru, tlak se zvyšuje až dojde k explozi a horká voda stříká vysoko do vzduchu. Trvání gejzíru závisí na přívodu horké vody. Když se erupce uklidní, kanály se opět naplní vodou a celé divadlo se znovu opakuje ve více méně pravidelném cyklu. Mohutnost erupce se mění. Kanál, kterým proniká voda a pára obvykle není přímý, takže nedochází k proudění a smíšení vody na jednotnou teplotu. Kde k tomu přece jen dojde, místo explodující páry vzniknou horká jezírka. Téměř vařící voda obsahuje rozpuštěné minerály. Z nich po odpaření vody vznikají roztodivné útvary různých barev. Jsou převážně křemičitého původu. Jasně žlutě v nich svítí síra. Někde místo jezírka s vodou vznikne jen bublající bažina.
Pro návštěvníka je zajímavé, že se může kolem těchto atrakcí procházet v těsné blízkosti po lehce přístupných cestičkách. Někde i přes podrážku je cítit horká půda pod nohama. Nutno podotknout, že to není procházka úplně bezpečná. Všude po cestě jsou varovné tabulky a zákazy vstupu. Nikde nemůže předpovědět, kdy který gejzír vybuchne a s jakou mohutností. Některé jsou aktivní několikrát za hodinu, jiným to trvá týdny. Gejzíry i zanikají a objevují se na jiných místech. Pokud však nepočítáme velký výbuch sopky Tarawera v r. 1886, k žádnému vážnému neštěstí zde nedošlo.
Nejimpresivnější je gejzír Pohutu ve Whakarewarewa stříkající do výše třiceti metrů. V poslední době však oslábl. Zjistilo se, že to souvisí s nadměrným počtem vrtů k získání horké vody v této oblasti.Ukázalo se, že tento přírodní zdroj není nevyčerpatelný. Blízko města ve Wairakei horká pára pohání turbogenerátory geotermální elektrárny.
Přímo v Rotorua a blízkém okolí je několik veřejně přístupných míst s geotermálními aktivitami. Asi nejznámější je park a zároveň maorijský skansen Whakarewarewa (zkratka původního jména Whakarewarewawatanga-o-te-ope-a-Whaio znamenajícího v překladu Povstání armády Wahio.) Zde je pohromadě nejvíce gejzírů včetně největšího Pohutu. Působivá je hned vstupní brána, kde jsou vyřezáni legendární milenci Hinemoa a Tutanekei.
Součástí parku je Institut maorského řezbářství, maorské bohatě vyřezávané stavby a válečná kanoe. Maoři zde předvádějí řezbu do dřeva a Maorky další tradiční řemesla jako tkaní z listů novozélandského lenovníku.
Jiné místo geotermální aktivity se jmenuje výstižně Hell´s Gate – Pekelná brána. Jeden kilometr dlouhá stezka tu vede kolem divoce vyhlížejících skalisek s bublající a tryskající vodou i bahnem. Vše je polozahalené do teplé páry s příchutí síry, přímo pekelná scenérie. Slavný G.B.Shaw po návštěvě prý prohlásil: „Pekelná brána je to nejzpropadenější místo, které jsem kdy navštívil a klidně bych zaplatil 10 liber, abych to nemusel shlédnout.“ Fotografování v těchto místech je dost složité. Fotografické přístroje jsou zde nejen vystaveny škodlivým vlivům, ale udělat snímek, aby na něm nebyla jen nezajímavá pára, je těžké.
Ketetahi Springs leží v nedalekých horách, v malé kotlině na úbočí sopky Mt.Tongariro. Je to dvě hodiny cesty do kopce. Ale námaha se vyplatí. Oblaka páry vystupující ze země jsou vidět již zdálky. Únik páry je zde doprovázen písklavými zvuky. V jezírkách bublá šedé bahno a barevnost terénu je objeví jen občas, když vítr páru rozežene. Nejsou zde žádné cestičky, zábradlí a varovné tabulky, vše je v přírodním stavu. Z bezprostřední blízkosti zde můžete pozorovat horký dech země. Vypadá to, že tu každou chvíli musí dojít k erupci, ale zaznamenány byly jen menší výrony bahna. Množství předehřáté páry, která se tu dere ven by mohlo zásobovat teplenou elektrárnu o výkonu kolem 120 megawattů. Potůčku, který zde pramení, Maoři připisovali léčivé účinky. Prý blahodárně působí na kožní onemocnění a revmatismus. Pravdou je, že nevábně černá voda obsahuje velké množství minerálů jako síra, bór, magnesium, vápník, železo, chlór a fluór. Ze zvědavosti jsem se v ní smočil. Brzy jsem však vylezl, protože byla příliš horká.
Do Rotorua turisté nejezdí jen kvůli gejzírům, ale jde i o setkání s maorskou kulturou. Dnes je již značně zkomercializovaná a stylizovaná do forem přitažlivých pro turisty. Počínaje masově vyráběnými nalakovanými řezbami čerpajícími z maorské ornamentiky a konče folklórním vystoupením.
Oblast Rotorua byla původně osídlena kmenem Arawa. Evropští osadníci se tu objevili v roce 1836. Mezikmenové války osídlení ztěžovaly. Až koncem 19. století město začalo prosperovat jako lázeňské a turistické středisko. Podíl obyvatelstva maorijského nebo spíše smíšeného původu je zde dodnes velký. Způsob jejich života je však již poevropštěný. Malým okénkem do jejich života je vesnice Ohinemutu na břehu jezera Rotorua. Dnes již splývá s okolní městskou zástavbou. Ve vesnici je mnoho otvorů v zemi s unikající horkou párou. Běžně je užívána k praní, vaření i vytápění, V centru je zde nádherně řezbářsky zdobený maorský shromažďovací dům z r. 1939. Proti němu stojí anglikánský kostelík Sv. Víry. Je to půvabná architektura v tudorském stylu. Vnitřní výzdoba je směsicí maorské a evropské dekorace. Pozoruhodné je okno jedné boční kaple s pískovaným sklem zobrazujícím Krista kráčejícího po jezeře. Vtip této připomínky biblické události je v tom, že jezero v průhledu je skutečné.
Návštěva Rotorua by nebyla úplná bez ochutnání jídla připraveného po maorijském způsobu – hangi. Je to jídlo připravené v páře. Na dně jámy vykopané v zemi se zapálí oheň, rozpálí se kameny, obloží se vrstvou listů a na ně se položí maso, zelenina a další zabalené do listů. Dále se na to nastříká voda a zakryje rohoží a hlínou a nechá dusit. V Rotorua to mají podstatně jednodušší. Stačí spustit v síti suroviny k vaření do některého z otvorů s unikající párou.
Hangi a maorský koncert jsou nejobvyklejší večerní zábavou organizovanou pro turisty. V podstatě je to folklórní představení. Soubor Maorů a Maorek v tradičním oblečení předvádí za doprovodu kytary maorijské akční písně, hry s balónky na šňůře a s tyčkami. Muži předvádějí válečný tanec haka. Největší potlesk sklízejí, když s hrozivým výrazem vyplazují jazyk. Je to tradiční gesto válečníků k zastrašení nepřítele. Zpěvy jsou v maorštině, kterou Maoři používají jen při ceremoniálních příležitostech. Běžně mluví anglicky.
Populární turistickou atrakcí je Rainbow & Fairy Springs – park s ukázkami novozélandské fauny i flóry. V křišťálově čistém potoku se zde prohánějí pstruzi. Pozorovat je možné i skrz skleněné stěny. Najdou se tu i osmikiloví mackové. Dále se zde prochází voliérami zasazenými přímo do buše. Ve speciálním zatemněném příbytku tu lze vidět i ptáka kivi, neoficiální symbol Novozélanďanů. V přírodě ho lze spatřit těžko, protože je již vzácný a ven vychází jen v noci.
V Rotorua nechybí ani to, co je pro ekonomiku země mimořádně důležité – ovce. Při představení v Agrodromu je předváděno 19 místních plemen. Návštěvníci uvidí jejich stříhání i práci ovčáckého psa.
V Rotorua se najde pro každého něco – vyhlídkový let nad jícnem sopky Tarawera v malém letadle startujícím z hladiny jezera, procházka hájem osmdesátiletých sekvojí, bloudění v třírozměrném bludišti či prohlídka skleníku s největší sbírkou orchidejí na jižní polokouli. Když je už člověk z toho všeho unavený, je nejlepší navštívit místní polynéské lázně s bazény s různou teplotou nebo se jen ponořit do malého termálního bazénku, který je zde v každém hotelu nebo motelu, a odpočívat.