Kostely

Novozélandské kostely

Animistická víra Maorů, původních obyvatel země, neznala  svatyně a  bohoslužby, jako mají křesťané, a tak kostely se v zemi objevují až po kolonizaci Evropany. Kostel byla vždy jedna z prvních staveb ve vznikající osadě. Do značné míry odrážejí historii a sociální vývoj země. V zemi nenajdeme jednotný styl. Typická je spíše různorodost odrážející různorodou společnost.

I když Nový Zéland nepatří k zemím se silným náboženským založením, je tu překvapivé množství církví. Převažují křesťanské jako je anglikánská, katolická, presbyteriánská, metodistická, baptistická a protestantská, ale svatyně tu mají i budhisti, muslimové, hinduisté, Sikové a další církve.

Maoři přijali křesťanství od anglikánských, protestantských  i katolických misionářů. Křesťanskou nauku si však vykládali po svém, spíše jako obohacení své mytologie, které se nechtěli úplně vzdát. Různí maorijští vizionáři a proroci zvláštním způsobem spojovali minulost maorijských předků s nejranějším křesťanstvím a vznikly zde různé víry a náboženská hnutí jako ratana, ringata a tariao. Některé byly i nepřátelské vůči bělochům jako pai marire.

Přijetí křesťanské víry Maory a soužití dvou ras dokazují kostely s typickou maorijskou vnitřní dekorací. K nejkrásnějším příkladům patří kostel Sv. Petra v Putiki. Zvnějšku se jeho stavba neodlišuje od běžného průměru, ale uvnitř hýří řezbami a malbami s typickými maorijskými vzory.

Dalším příkladem maorijského interiéru je kostel Sv. Víry v Ohinemutu (Rotorua). Zvláštností, kterou zde mají je obraz Krista kráčejícího po jezeře. Jeho postava je vypískována do skla, v jehož průhledu je jezero za kostelem.

Ve vesnici Waihi poblíž poloostrova Coromadel je nenápadný kostel Sv. Werenfrieda  patřící římskokatolické církvi z r. 1889. Jedině zde však můžete spatřit jedinou vitráž Madony s dítětem v zemi, kde Panna Maria je zobrazena jako Maorka.

Pro Čechy je zajímavá návštěva kostela Sv. Petra a Pavla z r. l881 ve vesnici Puhoi, založené emigranty z Čech. Je poměrně skromný a svou architekturou nevybočuje z běžného průměru.  Našince však potěší, když v daleké cizině uvidí skleněné vitráže s nápisy jako Daroval Šiška, Daroval Straka a kopii Pražského Jezulátka. Nedaleko kostela jsou i Boží muka, jediná na Novém Zélandu.

Kostel Starého Sv.Pavla ve Wellingtonu byl postaven v r. 1866 ve stylu ranné anglické gotiky. Je výhradně z novozélandských dřev jako rimu, totara, matai a damaroň.  O svou existenci musel bojovat s novou katedrálou Sv.Pavla, po jejíž dostavbě měl být zdemolován. Protesty veřejnosti jej však nakonec zachránily. Dnes slouží nejen bohoslužbám, ale i koncertům. Populární je i pro svatby. Uvnitř má nezvyklou vlajkovou výzdobu. Jsou zde vlajky Královského námořnictva, Novozélandské obchodní flotily a Americké vojenské  flotily z 2. světové války.

Kostel Krista  na Katedrálním náměstí je netypičtější stavbou v Christchurch. Dal městu i jméno. Je postaven z kamene v půvabném novogotickém stylu. Základní kámen byl položen v r. 1864, ale úplného dokončení se katedrála dočkala až v r. 1904. 63 metrů vysoká věž se zřítila při zemětřesení v roce 2011 Byl odsud skvělý výhled, protože město leží v dokonalé rovině a radní si pohlídali, aby okolní budovy katedrálu nepřevýšily.

Katolíci jsou v anglikánském Christchurchi v menšině, slouží jim však nejkrásnější církevní stavba v zemi – Katedrála Požehnané svátosti, mohutná stavba v neoklasickém stylu po vzoru římských bazilik . Proto se někdy nazývá bazilika. Dokončena byla v r. 1905.  Jméno má podle kostela, který zde původně stál. Obdivoval ji i G.B.Shaw.

V Te Koto v Northlandu se nachází kostel s dvěma věžemi patřící křesťansky orientované náboženské sektě Ratana založené v r. 1920 charismatickým maorijským vizionářem a léčitelem Ratanou. Sdružuje hlavně Maory a jde jí o určité maorijské obrození.

Velmi impresivní je čistě bílá svatyně Církve Ježíše Krista svatých posledních dnů (Mormonů) v Hamiltonu. Tato moderní stavba je z r. 1955. Vnitřek je přístupný jen pro členy církve.

Prý nejfotografovanějším  kostelem na světě  je malý kostelík  Dobrého pastýře u jezera Tekapo v kraji Mackenzie v lůnu Jižních Alp.

Kostel není ani velký, ani starobylý ani bohatě zdobený. Je však monumentální. Jeho krása spočívá v jeho jednoduchosti a dokonalém souznění s okolní přírodou. Je to památník prvním osadníkům a pastýřům v tomto drsném kraji. Je symbolem prostoty a strohosti jejich života a jejich statečnosti při vzdorování nehostinnému alpskému prostředí.

Konstrukce a použitý materiál jsou takové, že dávají kostelu prostý vzhled bez ambicí vylepšovat dílo okolní přírody. Stavitelé měli za úkol neporušit místo, ani keře matagouri v těsné blízkosti stavby. Kameny, trsy trávy a křoviny kolem kostela zůstaly úmyslně nedotčeny. Kameny na stavbu byly přineseny od břehu jezera a jen minimálně opracované použity na silné zdi. Původní šindele na střeše byly později nahrazeny břidlicí.

Jak zevnějšek, tak i vnitřek je prostý. Dominují zde těžké borovicové trámy. V lavicích je sezení pro 60 lidí. Za oltářem je místo obvyklého obrazu široké okno s úchvatným pohledem na tyrkysově modré jezero, ve kterém se zrcadlí zasněžené hory. Oltář je z nejlepšího novozélandského bílého mramoru z Oamaru. Významný sochař F. Gurnsey do něho vytesal rustikální postavu Dobrého pastýře. Čelní stěnu ozdobil jemným reliéfem protěže, horského blatouchu, kapradin, kowhai, raty a domorodých ptáků a ještěrek.

V okolí jiný kostel není, a proto se o něj dělí tři církve. Střídají se zde bohoslužby církve anglikánské, presbyteriánské a katolické.

Základní kámen ke stavbě položil vévoda z Glousteru v lednu 1935. Stručná historie kostela je popsána na svitku visícím uvnitř. Krásně ručně psaný text je zakončen slovy: „Doufáme, že se vám tento krásný kostel líbil a že neodejdete bez poděkování Bohu“.