Návštěvník Nového Zélandu zde najde zvířata, která zná z domova. Kromě toho zde však žije hodně takových, která jinde na světě spatřit nelze, s výjimkou několika zoologických zahrad. Jedná se hlavně o ptáky, na které je země bohatá.
V důsledku specifických podmínek se zde vyvinulo mnoho zajímavých druhů. Měli tu pravý ráj, dokud nepřišel jejich největší nepřítel – člověk. Na zemi jim žádné nebezpečí nehrozilo, protože žádní pozemní savci tu původně nežili. Proto některým v průběhu vývoje křídla zakrněla až skoro zmizela. Když se na ostrovy někdy v 9. století dostali Polynésané, ptáci se stali jejich hlavním zdrojem proteinu. Odhaduje se, že Maoři vyhubili 34 endemických druhů. Dnes jich zbývá 30. Skupina původních ptáků čítá 80 druhů. Ke zdecimování nelétavého ptactva značně přispěli i savci zavlečení sem v průběhu kolonizace. Zejména vačice a kunovité šelmy napáchaly a stále ještě působí značné škody.
Mezi vyhynulými ptáky bylo i 22 druhů moa. Názory se různí, zda žil naposledy v 15. nebo 17. století. Jeho menší druhy možná přežili i déle. Moa (Dinornithiformes) žil pouze na Novém Zélandu a pocházel z horního miocénu. Patřil k největším ptákům na světě. Podobal se pštrosovi, ale byl větší a neměl křídla. Dosahoval až dvojnásobné výšky člověka. Jeho obrovské kostry lze dnes spatřit v muzeích. Snášel velká vejce, která Maoři používali jako nádoby na vodu.
Nejznámější ze všech novozélandských ptáků je kivi (Apteryx). Stal se i neoficiálním symbolem země a přezdívkou Novozélanďanů. Kivi je dnes v přírodě vzácný. Spatřit jej lze nejsnáze v zoologických zahradách, kde mají pro něho vybudované zvláštní zatemnělé příbytky.
Kivi není žádný krasavec. Je velký asi jako slepice, má hnědé jemné peří, chybí mu ocas i křídla. Dlouhý zobák a mohutné nohy mu slouží k vyhledávání potravy, jako jsou červi a lesní bobuloviny. Jeho přirozeným prostředím je vlhký deštný les. Přes den je schován v dírách pod vegetací a na lov vychází až v noci. Proti útočníkům se brání nohama s drápy. Dospělý kivi jimi dovede zahnat i kočku.
Kivi je absolutně nelétavý a byl takový i v době, kdy se na ostrovech nyní nazývaných Nový Zéland objevil. Znamená to, že musel přijít po pevnině, což bylo možno asi před 70 milióny lety. Celkem se v zemi vyskytují 3 druhy – hnědý kivi, velký kropenatý kivi a malý kropenatý kivi.
Kivi je vzorným manželem. Samička snese jedno obrovské vejce, dosahuje až třetinové velikostí jí samé. To ji značně vyčerpá a musí se jít nakrmit. Sezení na vejci přenechá partnerovi. Ten jen výjimečně opustí hnízdo, aby něco pojedl během 80 dní inkubace. Samička pomáhá hnízdo hlídat. Čerstvě vylíhnuté mládě je hned schopno instinktivně hledat v zemi potravu.
Maoři lovili kiviho nejen na polévku. Z jeho jemného peří zhotovovali pláště.
Papoušek soví (Stringops Habroptilus) – kakapo je asi nejzvláštnější ze všech druhů papoušků. Je to téměř nelétavý noční pták, plachý a tichý s výjimkou doby páření. To samečkové rozezvučí horská údolí Fiordlandu na Jižním ostrově. Je až 60 centimetrů dlouhý a má krásné zelené peří. Živí se hlavně travinami a plody subalpinských keřů. Je velmi vzácný, počet je odhadován na 50 exemplářů. Probíhají pokusy s jeho přemístěním na ostrůvky, kde nežijí kunovité a jiné šelmy, které byly příčinou prudkého poklesu jeho populace.
Slípka takahe (Notornis) je jedním z nejvzácnější ptáků na světě. Jejich počet je odhadován na 200. Původně se myslelo, že vyhynul, až v r. 1948 byl objeven v odlehlém údolí ve Fiordlandu. V ptačí rezervaci Mount Bruce se podařilo odchovat v zajetí mladé.
Takahe patří do rodu chřástalů. Je až 60 centimetrů vysoký a má nádherně zářivé modré až olivově zelené peří a jasně červený zobák a nohy.
V ptačích rezervacích lze spatřit další ohrožené druhy jako parakeet a saddleback nebo papouška nestora kaka. Při procházce v buši uvidíte nebo uslyšíte ptáky jako fantail, tui, bellbird, rifleman a novozélandského holuba. Na loukách se objeví pták s modrým peřím a červeným zobákem a nohama, to je chřástal weka.
Pouze v horách na Jižním ostrově volně žije horský papoušek kea. Ten již nepatří k ohroženým druhům. Vypadá jako dravec a lidí se nebojí a je i dost drzý. Vyskytuje se blízko jejich obydlí a běžně je možno se s ním setkat. Je asi 30 centimetrů vysoký, má lesklé zelenohnědé peří, zespodu na křídlech červené. Svým ostrým zobákem dovede napáchat mnoho škody. Turistům se dostane do stanu i batohu, dovede otevřít i konzervu.
Albatros královský (Diomeda ephomophora) patří svým rozpětím křídel až 3,3 metry k největším ptákům na světě. Jeho domovem jsou běžně bouřlivá, studená moře. Jediným místem na obydlené pevnině, kde má své hnízdiště, je Taiaroa Head na poloostrově Otago na Jižním ostrově. Je zde vybudována veřejně přístupná pozorovatelna. (více o Albatrosech zde)
Národní muzeum v Praze má pěknou sbírku haitairy novozélandské (tuatara) v lihu. Živou ji můžete spatřit v novozélandských zoologických zahradách. V přírodě je vzácná. Zajímavé na této ještěrce nazývané taky žijící fosílie je to, že její stejně vypadající předci žili v dobách střední jury. Je tedy současníkem dinosaurů.
Na Novém Zélandu nežijí žádní hadi a téměř žádná jedovatá zvířata. Velmi vzácnou výjimkou je jeden druh jedovatého pavouka. Vyskytuje se však velmi řídce a není třeba se ho obávat. Leknout se však můžete až 6 centimetrů dlouhé wety, což je druh cvrčka. Patří k největšímu hmyzu na světě.
V okolních mořích žije mimo jiné i několik druhů velryb. Z městečka Kaikoura na Jižním ostrově se pořádají výpravy za jejich pozorováním. Nejčastěji se tu objeví vorvaň. Na mnoha místech na pobřeží lze pozorovat kolonie lachtanů. Kolonie tučňáků žlutookých je na poloostrově Otago.