Poslední Maorka s tetováním MOKO

Tetování moko

Maorské tetování moko se zásadně lišilo od tetování jehlou. Bylo to v podstatě vyřezávání do živé kůže přímo odvozené od řezby do dřeva. Hlavní linie byly vyříznuty do kůže tak, že paralelní linky vytvářely hřeben. Tetovacím nástrojem bylo malé dlátko vyrobené původně z kosti, kamene nebo žraločího zubu. Zvláštní dlátka se používala na zanesení barviva do kůže. To se připravovalo ze sazí získaných z pryskyřice smíchaných s holubím tukem.  Současný lékař si hned pomyslí něco o otravě krve. Možná se takové případy vyskytly. To dnes již nevíme, ale ústní tradice to nezaznamenala.

Tetování byl zdlouhavý a velmi bolestivý proces. Operovaná část obličeje pochopitelně napuchla a dotyčný musel být krmen zvláštním tunelem. Každým rokem bylo postupně přidáváno další tetování tak, jak rostla prestiž tetovaného. Muži byli tetování na obličeji, stehnech a hýždích. Tetování žen se omezovalo na rty a bradu.

Na tetování měli právo jen význační válečníci, bylo to něco jako vyznamenání. Aby muž získal nárok na tetování musel zabít mnoho nepřátel.Nešlo o pouhou dekoraci. Teprve tetováním získal příslušník vyšší společenské  třídy svou pravou tvář. Jeho trvalá maska vyjadřovala ducha kmene. Nejtypičtějším motivem byla spirála. Každému místu obličeje příslušela kombinace určitých motivů.

Celý obřad tetování byl považován za posvátný. Na tetovaného se vztahovala přísná tabu. Tuto náročnou operaci provozovali odborníci zvaní tohunga ta moko, kteří cestovali krajem a přijímali zakázky.

Kolonizátoři byli fascinování tetováním a brzy se vysušené tetované hlavy Maorů staly předmětem obchodu. Na počátku 19. stol. například za tunu brambor nebo mušketu Evropané požadovali dvě tetované hlavy. Asi byli pro potřeby trhu tetování i otroci, kteří pak byli zabiti. První tetované hlavy přivezla do Evropy loď kapitána J.Cooka Endeavour.

Údajně největší sbírku hlav s tetováním moko měl britský voják Horatio Gordon Robley. V hodnosti podporučíka přijel na N. Zéland v r. 1964 a zúčastnil se válek proti domorodcům. Kultura Moarů ho začala zajímat a pořizoval si jejich kresby s tetováním.  Později v důchodu v Londýně sepsal klasické dílo Moko – maorské tetování. Zaznamenal zde zvyky, tradice a techniky, které brzy vymizely. Dnes již nikoho s tetováním moko nenajdete. Poslední  s moko byla jedna žena, která zemřela v 50.letech 20.století. Ve své knize Robley zachytil počet a stav konzervovaných hlav v evropských, australských a novozélandských muzeích, celkem 88. Svůj přehled uzavírá slovy:“a autor má sbírku hlav a mnoho kreseb Maorů, kteří se zúčastnili válek v letech 1864-66 nebo v nich padli.“  Některé hlavy Robley koupil ze soukromých sbírek. Traduje se však, že některé sebral po bitvách. Bylo pro něj snadné prohledat bojiště, zajímavé hlavy odříznout a dát konzervovat. Nejprve byl odstraněn mozek a další vnitřní tkáně. Nos byl vyztužen dřívky, oční bulvy odstraněny a víčka zašita. Hlavy pak byly vysušeny na slunci a konzervovány kouřem. Proti hmyzu byly impregnovány dřevným octem.

Lovce hlav Robleyho lze odsuzovat, ale faktem je že zachránil pro budoucí generace krásné ukázky tradičního tetování moko. Lze mu vyčíst necitelnost, ale tehdejší válečníci nepodstupovaly bolestivé tetování jen tak. Tetovaný obličej dával naději na nesmrtelnost. Krutá sbírka tak splnila přání mrtvých bojovníků. Dnes ji lze spatřit v newyorském Muzeu přírodní historie. Na Novém Zélandu několik málo tetovaných hlav mají muzea v Aucklandu, Wellingtonu a Wanganui.

Obrazy s portréty tetovaných Maorů od malíře českého původu Bohumíra Lindauera  a  anglického malíře Goldieho jsou v aucklandské City Art Gallery.

Tetování - obraz G.Lindauera