HORKÁ PŮDA POD NOHAMA

Připadá vám to, jako kdybyste se blížili nitru naší země a cítili její horký dech. Ze země vystupují oblaka páry se zápachem po sirovodíku a střídavě zakrývají a odkrývají ostrá skaliska s četnými otvory, ze kterých stříkají gejzíry horké vody, v otvorech v zemi bublá šedé bahno a v potocích teče horká voda. Tuto vskutku pekelnou scenerii doplňuje pískot a syčení. Máte pocit, že tu každou chvíli musí dojít k erupci. Kolem těchto geotermálních atrakcí návštěvník může procházet velmi blízko po snadno přístupných cestičkách. Do jezírek si můžete sáhnout a přesvědčit se, že voda  je opravdu horká. Obtížnější je nahlédnout do jícnů dřímajících sopek. To je turistické středisko číslo jedna, geotermální oblast Rotorua na Novém Zélandu.

Rotorua leží uprostřed termálního pásu, kde voda a bahno jsou zas obrovských tlaků pod zemí ohřívány a ven se dostávají v podobě gejzírů a bublajících jezírek. Gejzíry vznikají poblíž vodních zdrojů, kde voda prosakuje hluboko do země. Když narazí na horkou skálu vznikne pára. Ta postupně vytlačuje vodu nahoru, tlak se zvyšuje až dojde k explozi. Trvání gejzíru závisí na přívodu horké vody. Když se erupce uklidní, kanály se opět naplní as celé divadlo se znovu opakuje ve skoro pravidelném cyklu. Mohutnost erupce se však mění. Voda obsahuje rozpuštěné minerály. Z nich po odpaření vznikají roztodivné útvary převážně křemičitého původu nejrůznějších barev. Jasně žlutě v nich svítí hlavně síra.

Jedním z nejnavštěvovanějších termálních údolí  je Waimangu Thermal Valley.  Vstupuje se do něho 20 kilometrů jižně od Rotorua ze silnice č. 5. Zde jsme na parkovišti nechali auto a pokračovali pěšmo. Cesty jsou tu velmi dobře upraveny. Byla to procházka asi na 3 hodiny.

Údolí vzniklo při výbuchu sopky Tarawera 10. června  1886. Přitom část úbočí byla rozmetána a vzniklo nové jezero nazvané Rotomahana. Údolím prochází od té doby puklina. Má podobu skalnatých útesů, ze kterých dýmají horká pára a plyny. Cesta vede podle potoka s horkou vodou. Překvapující  bylo, že těsně vedle potoka s místy až vařící se vodou roste bujná zeleň keřů, travin, kapradin a mechů. Cesta vede i kolem několika jezer. Waimangu Cauldron je největší vařící se jezero na světě. Smaragdové jezero dostalo zase své jméno podle barvy, kterou mu dávají hojné zelené řasy. Na konci údolí potok teče přes terasy hrající nejrůznějšími odstíny hnědé, růžové, červené, žluté zelené i bílé barvy. Zasluhují se o to nejrůznější vykrystalizované minerály  a řasy.

Na začátku 20. století v údolí byl dnes vyhaslý gejzír Waimangu („Černá voda“), který stříkal černou vodu a bahno do neuvěřitelné výše 500 metrů. Jednou zde přišli o život čtyři turisté.

Horkou vodu v oblasti nevyužívá jen turistický průmysl. Používá se k přípravě pokrmů, pro vytápění a další potřebu v domácnostech a ke koupelím s ozdravnými účinky. Ve Wairakei horká pára pohání generátory geotermální elektrárny.